Sienna

Zírám na Lachlana, tep mi v uších buší tak nahlas, že ani neslyším, jak za mými bratry zapadnou dveře, když odejdou, ale když ke mně znovu upře pozornost, nedokážu nijak skrýt své překvapení.

„Copak?“ usměje se a koutek úst mu vyjede nahoru do toho uličnického úsměvu, který tolik miluju. „Vypadáš překvapeně.“

Spolknu knedlík v krku a zamumlám: „T-to jsem.“ Obočí se mu stáhne a svraští ho k