Lachlan

Ignoruju zmatené pohledy svých bratrů, seběhnu ze schodů, vyřítím se předními dveřmi ven a rozhlédnu se na obě strany, než spatřím Becka asi v půlce bloku ode mě.

„Becku, počkej!“ křiknu a vyrazím sprintem ve snaze ho dohnat. Smiluje se nade mnou a zastaví. Když k němu doběhnu, mám tušení, že ať už se mu honí hlavou cokoliv, nebude se mi to líbit, ale i tak si to budeme muset vyříkat. „Co