Lachlan

Ze spánku mě vytrhne zvuk tlumených hlasů.

„Nemůžu uvěřit, že měl tu drzost ji ošukat tady v našem domě,“ zaslechnu jednoho ze Sienniných bratrů. V hlase má jasný hněv, takže se mu ani nedaří šeptat.

„Ztišíš se, prosím tě, než je vzbudíš?“ napomene ho druhý – jeho hlas je mnohem tišší.

„Nasrat!“ zavrčí první a bez toho, že by ztlumil hlas, pokračuje. „Nejradši bych mu rozbil hubu za všec