Lachlan

„Promiň, cože?“ zeptám se a trochu si od ní odtáhnu, zatímco se snažím přijít na to, co se jí sakra honí hlavou, že dospěla k něčemu takovému.

*Zase.*

*Myslel jsem, že jsme na tom dobře a že ví, že jí nic z toho, co se stalo během doby, co byla pryč, nemám za zlé.*

„Proč bys... kde se... *cože?*“ vyhrknu nakonec. Mysl mi divoce těká od jedné myšlenky ke druhé a srdce mi tluče tak silně, až