Harlow

Dívám se na Becketta, vyděšená, že to, co se mu chystám říct, *všechno* změní, a ne v dobrém, a zamumlám: „Chtěla jsem ho poprosit o pomoc, jak se z toho dostat...“

„Dostat...“ zopakuje se zdviženým obočím a čeká, až to rozvedu.

*Tak jo, teď nebo nikdy,* pomyslím si s povzdechem, než to dokončím: „Ze hry. Jako jsi to udělal s Prudence.“ Celé mé tělo se třese, než to dořeknu, protože vím, co