Harlow

Chlad je to první, na co si vzpomínám. Ne na noc. Ne na ten úprk. Ne na tříštící se sklo ani na bodání dřevěných třísek, a už vůbec ne na sníh, který se do mých chodidel zařezával jako nože. Jen na ten chlad. Jako by mi vlezl až do kostí a zmrazil mě zevnitř ven.

Jsem schoulená v dutině padlého stromu. Není velký, jen tak akorát, abych se do něj dokázala vklínit. Kůra je vlhká a páchne hnil