Harlow

Cesta k chatě připadá delší, než by měla být. Nebo možná je čas teď prostě divný. Nohy mám těžké, jako by byly plné mokrého písku. Ponožky začínají znovu namrzat, tuhnou ledem a kůže na mých chodidlech přešla z bolesti do něčeho necitlivého a děsivého. Jednu ruku si stále držím na břiše. Netlačím na něj. Nesvírám ho. Jen ji tam mám položenou. Jako připomínku. Jako slib.

Jonah udržuje pomalé