Beckett

Probouzím se s takovým zvláštním tichem v hrudi. Ne s tou tíhou, kterou jsem si nesl celé měsíce. Je to něco lehčího. Něco, co se blíží klidu. Harlow se ke mně tiskne, ruku má položenou na mém břiše, jako by zapomněla, že dřív spávala stočená ode mě. Včerejší noc se mi neustále přehrává v hlavě. Ta panika v jejích očích, když se naše rande zhroutilo. Způsob, jakým se zlomila a myslela si,