Harlow

Neustále zírám na stůl, protože jakmile se podívám kamkoli jinam, zvlášť na Becketta, složím se ještě rychleji než doteď. Dýchání mám zase rozhozené. Moc rychlé, moc mělké, jako by v mojí hrudi nebylo dost místa, jako by moje plíce zapomněly, jak mají fungovat. Beckett sedí přímo vedle mě, dost blízko na to, abych cítila jeho teplo, ale ruku má na opěradle mojí židle, místo aby se mě dotýka