Harlow

Chodba se před námi táhne, jako by nikdy nekončila, a každý krok, který udělám, mi připadá těžší než ten předchozí, protože už vím, že kráčíme přímo do něčeho strašného. Stěny jsou betonové a místy vlhké, podlaha se svažuje zrovna tolik, aby se podél okrajů tvořily kaluže vody, a zvuk mého dechu se mísí se vzdálenou ozvěnou hlasů kdesi hlouběji uvnitř.

Nedokážu rozeznat, jestli ty hlasy pa