Corbin

Pohovka voní jako její prací prášek.

To je první chyba.

Je to jemné, sotva znatelné, ale přesto mě to obklopí, ulpí mi to na patře a usadí se někde hluboko v hrudi, kde už mi všechno připadá až příliš sevřené. Jednou se pohnu, pak podruhé, a snažím se najít polohu, která by mou pozornost nestáčela přímo dolů do chodby.

Dveře do její ložnice zůstávají zavřené, zatímco já zírám do stropu a sn