Savannah

Po práci nejedu domů.

Namlouvám si, že to beru oklikou, že potřebuju řídit, abych si vyčistila hlavu po směně, ze které mě bolí nohy a trpělivost visí na vlásku. Moje ruce ale otočí volantem dřív, než tu myšlenku vůbec dokončím. Trasa se mění, povědomé ulice střídají ty klidnější, a než si vůbec uvědomím, co dělám, už parkuju na Corbinově nové příjezdové cestě.

Dům už působí zabydleně, i