Savannah

V autě je stále cítit vůně kávy a brzkého rána. Slábnoucí závan tepla z ní pořád sálá, zatímco se po známých ulicích blížíme k nemocnici. Corbin řídí jednou rukou, uvolněný, jako to mívá ve zvyku pokaždé, když je mu pohodlně, ale zůstává ve střehu. Jako by ta jeho část nikdy pořádně nevypla. Město se kolem nás probouzí k životu a mírný provoz s trpělivostí nikam nespěchá. Na pár minut se