Savannah

Hanba se na mě lepí jako vlhkost, hustá a neodbytná, i když Corbin s mým strachem zachází jako s něčím lidským a ne jako s něčím ošklivým. Stejně si v hlavě neustále přehrávám scénu z kuchyně, to, jak se mi v ústech zformovala ta otázka, než jsem ji stihla zastavit, to, jak se mu rozšířily oči, ne zlobně, jen ublíženě a zároveň vyděšeně.

Nechci, aby to mezi námi zůstalo jako jizva. Taky a