Savannah

Nemocnice mě uhodí jako zeď, ostrá světla, kluzké podlahy, hlasy odrážející se od dlaždic a moje tělo zareaguje dřív, než to mozek stačí pobrat. Žaludek se mi zhoupne ve chvíli, kdy si pípnu kartou, a chytím se okraje pultu u vstupu pro zaměstnance, jako bych se mohla ukotvit k něčemu pevnému. Těmito chodbami procházím už dost dlouho na to, aby mi každý roh připadal známý, ale pro můj ner