Savannah

Corbin o krok ustoupí, tak akorát, abych na něj celého viděla. Tváří se vážně, ústa má semknutá, jako by se měl rozsypat, kdyby promluvil příliš nahlas. Slunce klesne o kousek níž a zbarví všechno do medově zlaté. Jako by svět zadržoval dech.

Pomalu se nadechne, stejně jako to dělá, když si uklidňuje ruce předtím, než začne tetovat čáru. Jeho prsty se kolem mých uvolní, ještě mě nepouští,