Corbin

Savannah mi podává účtenku jako zbraň, jako by to byl důkaz, že se nenechala pohltit minulostí, a já přísahám, že cítím, jak se mi v hrudi něco rozráží jako okno po dlouhé zimě. Od dubna jsem na ni byl hrdý už tisíckrát, hrdý na to, jak to zvládá, jak bojuje dál, i když na ni její vlastní tělo křičí, aby se schovala, ale tohle je jiné.

Tohle je ona, jak si vybírá radost s otevřenýma očima.