Savannah

Budova soudu smrdí starým papírem, připálenou kávou a takovým tím dezinfekčním prostředkem, ze kterého se mi obrací žaludek i ve dnech, kdy se mé tělo rozhodne spolupracovat. Světla jsou tu moc ostrá, stropy moc vysoké a každý krok se ozývá ozvěnou, jako by se mi ta budova snažila připomenout, jak malá jsem.

Corbin kráčí vedle mě, blízko, ale nedotýká se mě, dokud se k němu nenakloním já,