Harlow

Probouzím se do tmy za sklem, světel města a pomalého zvedání a klesání hrudníku mého manžela pod svou tváří.

Ta dvě slova ve mně pořád rezonují zvláštním, tím nejlepším možným způsobem – *můj manžel* – a teď hřejí ještě víc než u oltáře. Možná proto, že v pokoji je konečně dost ticho na to, aby mohla dopadnout s plnou vahou; žádná hudba, žádné cinkání skleniček, žádná batolata lezoucí pod