Oriana chvíli sledovala vzdalující se záda služebné, ale vyčerpání zvítězilo.

Znovu zívla, vstala, aby se umyla, a šla do postele. Po dlouhém dni byla opravdu k smrti unavená.

Sotva se její hlava dotkla polštáře, propadla se do hlubokého spánku.

Ve snech ji někdo štípal do tváře, a to ne zrovna jemně.

Hrubé konečky prstů se jí neodbytně třely o rty a vyvolávaly mravenčivý, nepříjemný pocit.

Oriana