Gillianiny oči ztemněly. Oriano…

Před nimi ležel altán, napůl ukrytý mezi rozkvetlými větvemi. Skrze listí byly vidět obrysy muže a ženy.

Muž stál otočený zády. Jeho tvář byla skrytá. Ale tou ženou byla nezaměnitelně Oriana.

Gillian rázovala kupředu se zaťatou čelistí a pak zaslechla, jak se vzduchem nese Orianin tichý povzdech.

„…Ano. Chyběl jsi mi.“

Gillian vyletělo obočí vzhůru.

„Neuvěřitelné,“