Oriana poslouchala jeho sliby a v koutku rtů jí pohrával slabý, výsměšný úsměv.

Pak se zeptala, téměř lhostejně: „Tohle jsi nejdřív řekl Heleně?“

Evander ztuhl.

Nechápal to. Ale Oriana už se dívala za něj.

Mírně sklopila zrak v klidném, bezchybném gestu úcty k někomu za ním.

Pak se otočila a bez váhání odešla.

Evander zůstal tam, kde byl.

Za ním se ozval chladný smích. Prudce se otočil.

U sloupu n