Se stále zavřenýma očima promluvila Oriana uvolněným, navyklým tónem, který vždy používala se svou služebnou. "Talio, mám žízeň. Mohla bys mi nalít trochu vody?"

Pohár jí byl vložen do ruky téměř okamžitě.

Aniž by o tom Oriana nějak přemýšlela, přijala ho a napila se.

O chvíli později se jí však něco nezdálo.

Ruka, která jí pohár nabídla, nebyla Taliina. Prsty byly dlouhé a pevné, klouby výrazné a