S každým Orianiným slovem ztrácela Hesta barvu v obličeji, až tam nakonec stála úplně bledá a nevěděla, co na to říct.

Oriana si zlehka položila ruku na břicho a klidným, leč neochvějným tónem pronesla: „Co se týče toho dítěte, pokud ho něco takového dokáže zlomit, pak do tohoto rodu nikdy nepatřilo.“

Hesta se na ni dívala, jako by ji viděla poprvé, lapená mezi šokem a nedůvěrou.

Marta ji teď však