V Křídle korunního prince ležel Evander zavrtaný pod těžkými přikrývkami, čelo svraštělé, jak se otáčel na bok a tiskl tvář do polštáře; vyčerpání se na něj lepilo jako tíha, které se nemohl zbavit.

Nechtělo se mu vstávat.

Reuben chvíli váhal, než se odhodlal promluvit. „Vaše Výsosti, je už docela pozdě. Ministři říkali, že tam musíte být, než zazvoní ranní zvon...“

„Slyšel jsem tě napoprvé, ne?“