Corinovy kroky konečně zpomalily a pak se úplně zastavily. Jejich ozvěna se rozplynula ve vlhkém tichu chodby, než se konečně otočil zpět.

Za ním se Dorian s námahou zvedal. Tvář měl umazanou od špíny a slz, které už dávno zaschly v nerovnoměrných stružkách. Hlas měl chraptivý, nejistý, jako by ho doloval až z hloubi svého nitra.

„Můj pane... budu mluvit. Řeknu vám všechno.“

Trhaně se nadechl a nu