Oriana si setřela slzy z tváře a tiše pohlédla k hrobu.

„Blaze,“ řekla jemně, „jestli po tomhle životě existuje nějaký další, proběhneme se spolu po otevřených pláních znovu. Budeme se prohánět pod větrem, pít ze stejného potoka a ležet v trávě a pozorovat mraky plující po obloze.“

V tu chvíli se údolím prohnal vánek, rozvířil luční kvítí a zašuměl korunami stromů táhlým, šepotavým zvukem, který s