Oriana stála bez hnutí; její výraz byl tak vyrovnaný, až to hraničilo s lhostejností.

Helena se tou dobou už křikem téměř vyčerpala. Její dech se stal útržkovitým a zdálo se, že každé zuřivé slovo se jí bolestivě prodírá z hrdla.

„Ukradla jsi Evanderovi místo korunního prince. Zničila jsi jeho pověst. Vzala jsi mu život. A teď ho ani nenecháš v celku, aby mohl v pokoji odpočívat.“

Vzpomínka na to,