Úsměv v Ronanových očích se pomalu rozšiřoval a smýval velkou část pochmurnosti, která ještě před chvílí zastíňovala jeho výraz.

Podíval se na ni a tiše řekl: "Já tě vlastně z ničeho nevinil."

Cleo mírně přikývla.

Poté spolu chvíli ani jeden z nich nepromluvil. Jen tak kráčeli bok po boku po kamenné chodbě protínající palácové zahrady, zatímco ve větvích stromů nad nimi zašuměl večerní vítr a přin