Oriana překvapeně zamrkala. „Je to vůbec možné?“

Marian se s úsměvem přikývla. „Máme štěstí, Osamělý poutník tu zrovna dneska je.“

Oriana znovu oněměla úžasem.

„Měla jsem neskutečné štěstí,“ pronesla Marian zasněně. „Když tehdy o tvých příbězích mluvilo celé město, rozhodla jsem se do toho pustit taky. Jenže ty jsi pak měla plné ruce práce a neměla čas psát nic nového, takže to s vyprávěním tady v