Lyla zalapala po dechu. „Panebože. Declane, jsi v pořádku?“

Čelist se mu zaťala, oči fixované na červená zadní světla, která se zmenšovala v dálce. Když konečně zmizela, odvrátil pohled a jeho výraz byl absolutně nečitelný.

Lyla řekla s pocitem viny plížícím se do hlasu: „Kdybych jenom počkala, mohli jsme jít za Leem společně. Pak by si to špatně nevyložila.“

Declanův tón byl chladný, už zase plně