Simon se na Lylu podíval. V koutku rtů mu pohrával slabý, nečitelně jemný úsměv. "Takže doufáš, že jí pomůžu, nebo doufáš, že ne?"

Lyla nasadila svůj nejnevinnější úsměv. "Jen mám o svou sestru starost. Nehledej v tom nic víc."

Simon přehnaně chápavě přikývl. "Aha, už rozumím. Nuže dobrá, bez komentáře."

Zdálo se, že to Lylu nevyvedlo z míry. Jen si ho chvíli prohlížela a pak řekla: "Taky se ti mo