Serenino srdce se zachvělo a zaplavila ji hořkost.

Nemohla si pomoct, přišlo jí to téměř směšné.

Cizinec, který ji sotva znal, v ni věřil, a přitom její vlastní rodiče to nedokázali nikdy.

Pro ně nebyla nic víc než beznadějný delikvent, vzpurná potížistka, která se nikdy neřídila pravidly.

Hlas měla ochraptělý emocemi, když řekla: "Pane Langley, děkuji vám."

Serena uvnitř seděla na dřevěné posteli