Declanův výraz ještě více potemněl.

Oknem proudilo dovnitř sluneční světlo, ale uvnitř byl přesto cítit stejný chlad.

Serena byla jako klubíčko trnů, naježená a dbající na to, aby se k ní nemohl přiblížit.

Declan se letmo dotkl její tváře s temným výrazem a po chvíli ticha se konečně zeptal: "Co si dáš k snídani?"

Serena odstrčila jeho ruku. "Opravdu mi uvaříš, o cokoliv si řeknu?"

"Ano."

Odpovědě