Declanovi na čele zacukala žilka a jeho hlas zchladl. „Proč musíš mít vždycky tolik zbytečných řečí?“

„Oho? Ty ses fakt naštval? To je poprvé. Dobře, už si z tebe nebudu utahovat. Moji lidé se ti ozvou, jakmile dorazí do země,“ zasmál se ten druhý. Znal Declanovu povahu, a tak raději couvl.

„Jo,“ odvětil Declan.

Declan se chystal zavěsit.

„Jo, mimochodem...“ ozval se najednou ten druhý, „mám stopu