„To si opravdu myslíš?“ zeptal se Declan tichým, chraplavým hlasem.

V přítmí byly jeho oči plné bouřlivých emocí, když sledoval její tvář, stále ještě zardělou po jejich polibku. Jeho hlas zněl o to vážněji.

Sereniny dlouhé řasy se zachvěly, tiše se zasmála a pak se mu podívala přímo do očí. „Co jiného by to asi mohlo být? Zranil ses, děláš všechno pro to, abys mi pomohl, a dokonce jsi souhlasil,