Bůh ví, jak moc Carter trpěl, když přecházel sem a tam přede dveřmi nemocničního pokoje, rozpolcený mezi tím, jestli má vejít dovnitř, nebo zůstat venku.

Zejména když slyšel, jak Declan na Serenu volá tím absurdně přilnavým, přeslazeným hlasem, Carterovi naskočila husí kůže.

‚Jak může být někdo tak dvou tváří?

Jak dokáže tak rychle přepnout?‘ divil se a stále tomu nemohl uvěřit.

‚K Sereně je samá