V nemocničním pokoji se nepohnul ani vánek, ale Serenu pálily oči nevroněnými slzami. Zmatek v jejím srdci jako by splýval s tupou bolestí na hrudi; cítila se stísněná a nešťastná.

Rty měla pevně sevřené, pohled upřený do země a odmítala se na něj podívat.

Teprve když si svlékl šaty, začala mu pomáhat s oblékáním.

Byla tak soustředěná a její dech se o něj tu a tam otřel. Její nezaměnitelná vůně se