Vzduch v pracovně jako by zamrzl. Na stole stály přesýpací hodiny a jejich tiché tikání se rozléhalo místností, jak písek vytrvale proudil dolů. Zvlněné sklo zachycovalo tvář Miriam Mercerové v podivném, zkresleném odrazu.

Přísný výraz v jejím obličeji pomalu povolil.

Vzdychla a řekla: „Declane, jen nechci, abys do toho zabředl příliš hluboko. Vy dva se k sobě prostě už nehodíte.“

„Už je pozdě,“ ř