Kapitola 67

Kaelen

„Věřím ti. Taky tě miluju. Prosím, zavolej mi hned, jak to půjde, a jakmile tu skončím, vyrážíme domů! Je mi jedno, jestli bude půlnoc!“ řeknu Calle poraženě do telefonu.

Zachichotá se a věnuje mi letmý úsměv. „Slibuju. Miluju tě.“ Zavěsíme a já jsem ještě nikdy v životě nebyl tak rozpolcený. Mám tu zůstat a dokončit, co je třeba, nebo si mám sbalit věci a jet hned domů?

„Družka