Otočila jsem se a ke své hrůze uviděla Luciena. Okamžitě jsem ztichla.

„Pojď, Evie,“ řekl klidně a vedl mě zadními chodbami do svého pokoje. Nechal mě sednout na pohovku v prázdné studovně na jeho patře, ale já odmítla říct slovo.

Vešel Lucius a vypadal šokovaně, když mě uviděl.

„Holčičko, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Lucius. Založila jsem si ruce a neodpovídala.

„Všechno ví,“ řek