„CO TI SAKRA TAK TRVALO?!“ zařval Lucius, nadával si pro sebe a vzteky lámal každý strom v okruhu půl míle.

„Já...“

„JSEM...“

„TAK...“

„NAŠTVANEJ!“ křičel a lámal větve, kameny, rozrýval zem.

„Snažil jsem se ti posílat zprávy, ale ona mě uvrhla do bezvědomí, a pak jsem si říkal, že na to Lucien určitě přijde. Chci říct, jsme doslova vycvičení k tomu, abychom rozpoznali nezákonný nátlak, ale NE, on