Pohled autorky

"Lenoro... Jak se máš, dítě moje?..."

Pozdravil ji otcův přítel namísto něj. Lenora mu věnovala strohý úsměv. Tyhle falešné formality a řeči se jí vždycky hnusily.

Proč se vůbec namáhat s předstíráním, když to stejně nikoho nezajímá.

"Přejdi k věci, otče..."

Posadila se naproti němu. Jídelní stůl nebyl zase tak velký, přesto by se k němu vešlo 7 až 8 lidí, takže mezi sebou udržovali