Z pohledu autora

Ráno seděl Ignatius u jídelního stolu. Obvykle nikomu nevěnoval pozornost, nebo prostě snídal ve své ložnici či pracovně, ale dnes jedl záměrně v jídelně. Služebné podávaly snídani, ale ta zvláštní osoba, na kterou čekal, nebyla nikde k vidění. Přemýšlel, kde je a proč ještě nepřišla.

Náhle ho vyrušil hlas Winstona, jeho strýce.

„Nazdar chlapci!...“

Pozdravil Ignatiuse a Jetta.