Pohled Evandera

Uběhla už skoro hodina, co se Aria po dvou dnech probudila. Zírá do prázdna a ruku má položenou na svém prázdném břiše. Ani nemrká a mně z toho stydne krev v žilách.

Nikdy jsem se ticha tak neděsil. Nedokážu sebrat odvahu zvednout se z pohovky, na které sedím už dva dny, a jít k ní. Sevřít ji v náručí a říct jí, že to bude dobré.

Nemůžu, protože ona není v pořádku. Ztratila své dít