Rhea šla za Štěkalem až k obchodu na samém kraji vesnice.

Dřív než se vůbec přiblížili, z otevřených dveří se ozvalo rytmické cinkání kovu. Štěkal si poslušně sedl před obchod, napjal hruď a jasně očekával pochvalu.

„Díky, Štěkale,“ řekla Rhea.

Ještě jednou ho podrbala na hlavě a poté vkročila do kovárny.

Výheň tu žhnula a do okolí vysílala vlny horka. Nějaký asi sedmnáctiletý či osmnáctiletý hoch