Dívka plyšových chodců svírala v pravé ruce dálkový detonátor, prsty se jí třásly a její tvář odrážela to divoké, všechno-nebo-nic šílenství někoho, kdo už nemá co ztratit.

„Okamžitě mě nech jít, nebo zmáčknu tohle tlačítko a půjdeme ke dnu obě. Tahle loď vyletí do povětří a můžeš zapomenout, že se odsud dostaneš živá!“ křičela.

Vzduch naprosto ztichl, jen zvuk vln venku dělal to ticho ještě dusiv