Hrací skříňka přestala fungovat a čas se znovu rozběhl.

Koda Ruru zničehonic ucítil v ústech něco, co bylo měkké, hladké a trochu žvýkavé, jako kousek rozpuštěného medu, ale ne tak ohromujícím způsobem sladké.

Byl tam nádech vůně a špetka hořkosti, která se mu pomalu rozvíjela na jazyku.

Instinktivně dvakrát zamlaskal a s usrknutím ta měkká, hladká věc sklouzla do jeho krku a až do žaludku.

Něžné,