Bílé světlo pohaslo a Rhea vzhlédla, aby před sebou spatřila táhnoucí se pustou, vyprahlou poušť.

Popraskanou, tvrdou, žlutohnědou zemi pokrýval ostrý štěrk a ze země trčely rozeklané, groteskní pouštní stromy s pokroucenými a hrozivě vyhlížejícími větvemi.

Nad pustinou bez života nízko kroužilo několik supů s černým peřím, jejichž chraplavé a těžké mávání křídel dokreslovalo ponurou atmosféru tét