Ve stínu stromu BeakBeak zívla a nepřítomně kopala do oblázků u svých nohou.

„Tento evakuační bod je úplně opuštěný. Ani noha široko daleko. To čekání tady mě ubíjí. Upřímně řečeno, měli bychom tady prostě přestat vysedávat a jít sebrat nějaké truhly s pokladem. Čím více Kamenů duší nasbíráme, tím lepší budou na konci naše odměny,“ řekla BeakBeak.

Grins po ní šlehl chladným pohledem. „Nezapomínej,